Historie

Kretscham - Rychta
Zlá panímáma z Habartic


Jméno Kretscham je podle některých historiků zkomolenina německo-slovanského názvu lidového "krčma" což znamená hospoda. Přeloženo do českého znamenalo by to: Rychta - sídlo rychtáře z doby feudální vrchnosti. Tak tomu bylo i v Habarticích s Kretschamem - Rychtou. Zde rovněž sídlili zdejší rychtáři jmenovaní a dosazovaní vrchnostmi, kdo byl majitelem Kretschamu byl i rychtářem. Tito rychtáři měli určité výhody a úlevy proti ostatním obyvatelům, tak mohli prodávati a čepovati panské pivo, někdy je mohli i sami vařiti a podobně. Hlavně však byli osvobozeni od roboty, za to však museli dělat lidem prostředníky mezi ním a vrchností, které sloužili jako nástroje k ovládání poddaných. Sami bili poddaní ale o stupínek výše.
Původ založení Kretschamu v Habarticích zapadá do prvních dob osídlení obce, tedy do konce 13 století. Prvním známým majitelem Kretschamu byl v r. 1620 Martin Lankisch, který právě svou smrtí vešel do místních dějin. Zemřel i se svou rodinou na morovou nákazu.
Rychtáři byli i místními soudci (německy Richter), odtud taky někteří historikové vysvetlují název rychta.
Nástupci Lankirschovými byli Martin Wilde, dále Georg Wiesenhutter v roce 1656. Od tohoto roku až do roku 1700 jména rychtářů se nezachovala. V r. 1700 byl zde rychtářem Ambros Schneider, jenž si v Habarticích pronajal od vrchnosti na čas i dvůr, jak už byla zmínka o tom v předešlé kapitole. V r. 1709 až do roku 1737 rychtářoval zde Johan Schrauber. Od roku 1737 měl Kretscham nejdříve pronajatý Gotfrid Rosler, který jej v roce 1743 pak i koupil. Po jeho smrti hospodařila na Kretschamu jako vdova Marie Teresie. Po ní získal Kretscham koupí od vrchnosti syn předešlých Jan Anton Rosler, jenž přebral v r. 1767 i úřad rychtářský od dosavadního rychtáře Fridricha Gestingem. J. A. Rosler propachtoval pak r. 1792 pekaři z Frýdlantu Ignaciu Weberovi za ročních 168 zlatých. V roce 1791 přešel Kretscham na základě závěti Röslera jako dceři Marianě, jež ho pak po svém zasnoubení s celním výběrčím Ambrošem Lönhardem z Hejnic - prodala 6. května 1799 za 4104 zlatých frýdlantskému řezníkovi Ant. Pohlovi, jenž si vzal za manželku vdovu Marii Teresii Röslerovou. Anton Pohl koupil Kretscham pro svého syna Antona, který však zemřel předčasně r. 1821. Jeho vdova Marie Anna si pak vzala za manžela řezníka Ant. Rimlera, s kterým držela Kretscham až do r. 1830. Po něm převzali Kretscham jako dva nevlastní synové Jan a Anton Pohlovi a drřeli tento až do r. 1832, kdy starší Jan koupil hostinec "U Růže"(č.p. 28) a mladší Anton se stal vrchnostenským rychtářem v roce 1829.
Když v roce 1850 bylo zavedeno nové obecní zřízení, zrušeny byly i úřady rychtářů, neboť místo nich si volil lid obecní starosty na 3 léta. Anton Pohl byl jako poslední rychtář zvolen i za starostu, kterýž to úřad zastával nepřetržitě do r. 1863. Zemřel r. 1864 a Kretscham převzal jeho syn Eduard Pohl. Tento vyvstudovavši v Praze polytechniku koupil si v Schönwalde (Krásný Les) tamní Kretschamscham za 60000 zlatých, který však propachtoval a vrátil se v roce 1867 do Habartic na otcovský majetek. Byl známým obecním činovníkem a byl průvodcem a zakladatelem školy v Habarticích. Dal též postaviti na svůj náklad v roce 1905/06 obecní dům a daroval jej obci jako útulek pro přestárlé občany. při dosažení 70 let stáří zřídil též zvláštní nadační fond s obnosem 2000 korun pro místní chudé. Zemřel v roce 1905 a pochován na místní hřbitov do krásné rodinné hrobky, již dal před smrtí postaviti a rovněž na zřízení nového hřbitovs věnoval značnou částku. Po jeho smrti převzali Kretscham jeho vdova a syn a zůstává dále v majetku rodiny Pohlů až do r. 1945, kdy byl v důsledku dekretu prezidenta republiky č 36 z. a n. 108/45 a 12/45 konfiskován a dán do národní správy Josefu Vyhlasovi z Vlastibořic u Turnova. V důsledku této konfiskace byly veškeré pozemky - ve výměrě 82 ha - jež Kretscham získal v roce 1850 parcelací obou habartických dvorů a na nichž Pohlové od té doby hospodařili ponechávajíce výčep nájemcům - předány po příslušném rozdělení mezi nové osídlence - české zemědělce. Stal ose tak v roce 1946, při původním Kretschamu zůstalo národnímu správci 15 ha s celým četným hospodářským inventářem a výstavnou budovou Kretschamu jakož i přilehlými budovami hospodářskými, plnými hospodářských strojů.
Stávající hostinec převzal od dosavadní německé nájemkyně hostinské Bürgelové do národní správy hostinský Josef Plecháč z Prahy
Pohlové byli dobrými hospodáři a bohatí. Poslední z nich - Anton Eduard nar. 1909 byl v r. 1946 odsunut do Říše.
Kretscham s protilehkým panským sídlem - - jsou jedny z nejvýmluvnějších stávajících dokladů starých zašlých do v Habarticích.

Demolice čp. 23,24,25 rok 1963 Demolice čp. 23,24,25 rok 1963
Demolice objektu před součastnou knihovnou rok 1963 Demolice objektu před součastnou knihovnou rok 1963
Průvod před čp.22 rok 1964 Průvod před čp.22 rok 1964
Škola a čelní pohled budovy čp .22  rok 1949 Škola a čelní pohled budovy čp .22 rok 1949


V Habarticích ,dříve Ebersdorfu,není to ještě tak příliš dávno,žila bohatá a vysoce vážená rodina Pohlova. Pohlové se do Habartic přestěhovali z Frýdlantu. Jedním z frýdlantských řezníků byl Anton Pohl. Tento Anton Pohl koupil od Mariany Rozletové dům, původní rychtu. Nesla číslo popisné 22 a později byl tento dům známý široko daleko jako KREČAM (krčma, zájezdní hostinec). Téměř oproti krečamu se nacházelo další velké stavení. Byla to pěkná hrázděná stavba, která dříve mívala číslo popisné 31. Toto stavení se podle Berty Pohlové nazývalo Rytířské Sídlo.Tento dům již bohužel nestojí, byl stržen. Bohaté rodině Pohlově z bývalé rychty, nyní pěkného zájezdního hostince patřilo hodně polností, luk a také pěkný kus lesa. Právě poblíž míst, kde se se starou takzvanou Řížskou cestu od hranice křížila Černouská cesta (dnes křižovatka doprava na Černousy a vlevo na Háje, také známá od roku 1945 pod názvem U Tanku) vytvářela křižovatka cest trojúhelníkovitý pozemek,v jehož horní části bývala docela malá loučka. Na tuto louku se podle vyprávění nechávala vozit v invalidním vozíku majitelka těchto pozemků paní Marie Pohlová. Byla těžce postižená, nepohyblivá a proto to kolečkové křeslo. Jak se někdy stává u lidí tělesně postižených, bývala i tato Marie Pohlová zlou a příliš přísnou paní. Ze svého křesla na loučce kriticky a převelice pozorně sledovala robotníky kterak pracují na Pohlových pozemcích a nelení-li. Všichni museli pracovat dobře, usilovně. A běda línému nebo pomalému robotníkovi. Takového si nechala předvolat a důrazně ho pokárala s napomenutím, nebude-li rychleji pracovat bude fyzicky ztrestaný. Říkávalo se, že tato zlá žena robotníky sama bičovala před zraky jeho druhů.Smutné vzpomínky na tuto zlou a přísnou statkářku,ještě donedávna byly dobře známé a stále živé.