Základní informace

Biomasa patří mezi obnovitelné zdroje energie. Můžete se podívat na zastoupení biomasy v ČR.

Biomasa je produktem fotosyntézy rostlin, při kterém nabývá různých forem. Pro energetické využití jsou vhodné hlavně dřevnatějící a vláknité tkáně a obaly (dřevo, stonky, listy a oplodí).

Emise z biomasy jsou výrazně nižší než z fosilních paliv: biomasa je tzv. "CO2 neutrální" (spalováním se uvolní tolik CO2, kolik je spotřebováno pro další růst rostlin); ve dřevě není síra, ve slámě je jí 0,1% (2% u hnědého uhlí); dusíku je jen 0,1-0,5% (fosilní mají až 1,4%)

Obsah těžkých kovů v palivech z biomasy se přibližuje nule. Některé energetické plodiny však mohou být využity k záměrné akumulaci těžkých kovů z kontaminovaných půd a při spalování je možné těžké kovy ze spalin odloučit.

Energie obsažená v biomase (13-18 MJ/kg - dle obsahu vody) je srovnatelná se severočeským hnědým uhlím.

Biomasu lze podle typu využít buď pro spalování nebo ji biochemicky přeměnit (kvašením, esterifikací) na další ušlechtilá biopaliva jako je bioplyn , bionafta nebo etanol.

V současnosti je u nás nejlépe dosažitelná tzv. zbytková biomasa, což jsou sklizňové zbytky v zemědělství a dřevní odpad v lesnictví jejichž množství je odhadováno na 8 - 10 tis tun/rok.

Dalším zdrojem biomasy jsou plantáže energetických plodin (topoly, vrby, příp.rostliny), které mohou být zakládány i na nevyužitých zemědělských půdách nebo na půdách devastovaných lidskou činností (skládky, výsypky, kontaminované půdy).

Sklizená nebo zbytková biomasa je pro spalování upravována na různé typy biopaliva: štěpku, pelety, brikety, balíky.

Popel ze spalování biomasy použitelný jako hnojivo.

Produkce a využití biomasy vytváří nová pracovní místa a posiluje místní ekonomiku - peníze vynakládané za fosilní paliva jdou mimo obec a v případě biomasy zůstávají v obci nebo v regionu.

Plantáže vytrvalých plodin a dřevin mohou při vhodném umístění sehrát pozitivní roli i při ochraně proti vodní a větrné erozi. Tyto plochy se mohou stát i faktorem přispívajícím k ekologické stabilitě krajiny.